Myslím, že moje dětství a vlastně celý můj život nejvíce ovlivnila skutečnost, že jsem trávila prázdniny a volný čas na venkově, kde žily obě moje babičky. Měla jsem to štěstí, že obě bydlely v nádherném prostředí Českomoravské vrchoviny. Jedna na Havlíčkobrodsku a druhá na Pelhřimovsku. Jako dítě jsem mým rodičům plánovala různé návštěvy na venkově u známých podle toho, jestli měli zvířata. Později mým největším přáním bylo mít vlastního psa, ale rodiče byli bohužel proti.
Prvním psem, kterého jsem si vyprosila, byla fenka Lassie, kříženka kolie a německého ovčáka. Ta zůstala u babičky. Když mně bylo asi 11 let, tak jsme si vzali staršího hladkosrstého jezevčíka, kterého se jeho majitel chtěl zbavit. Adárek asi po dvou letech ochrnul na zadní nohy. Později jsem si sama koupila irského setra Harryho, ale rodiče mu za nějaký čas našli jiného páníčka. Lovečtí psi byli mou láskou již od začátku, a také jsem u nich zůstala. Pořídila jsem si fenku drsnosrstého jezevčíka. Bára se stala miláčkem celé rodiny a žila s námi 13 let. Byla jsem s ní na několika výstavách a také jsem ji předvedla na loveckých zkouškách. Po její smrti jsem dostala darem drsnosrstého trpasličího jezevčíka – pejska jménem Bryan, který se také stal milovaným členem rodiny. Bryánek se dožil 14 let. Pár měsíců po jeho smrti jsem si koupila dalšího drsnosrstého trpasličího jezevčíka Fabíka, který je v současnosti nejmenším členem naší psí ´smečky´. A dále už následují ´čeští fousci´.
Ale proč jsem se vlastně rozhodla pro plemeno ´český fousek´? Během mých pobytů v Žirovnici se mnou babička chodila do lesa zvaný ´Hájek´. Zde se nachází hájovna a já si vybavuji ve vzdálených vzpomínkách, že tam vidím krásného, milého loveckého psa, kterého jsem měla spojeného se jménem – český fousek. Zde se zrodil můj celoživotní sen – mít takového psa a bydlet v hájovně.
České fousky mám celkem tři a nejvíce se těším, když se můžeme společně toulat přírodou, procházet se v hlubokých lesích a koupat v horských bystřinách během pobytu na chalupě v Jizerských horách. Mám pro české fousky ´slabost´, kterou slovy nemohu ani dost dobře vyjádřit. Vidím v nich sympatického, veselého, bystrého psího kamaráda, ale zároveň v jejich očích nacházím zamyšlenost a nostalgii. Na začátku mého vyprávění jsem začala o přírodě a o ní bude také závěr. Všechny moje myšlenky a úvahy hezky vystihuje výrok : ´ Český fousek – pes do české krajiny ´.
